příběh kapitola 2 další část

když hudba hraje a ty cítíš tu sílu ohně, který kolem tebe hoří čím dál tím vice intenzivněji."
Při těch slovech jakoby Seu cítila to teplo a a barvu hudby a ohně.


"Chtěla jsem tě představit mému synovi, ale nevím kam se poděl. Možná jsi ho tady už viděla, jmenuje se Kristo. Jet asi o tři roky starší než ty děvče, ale chová se jako dítě." povzdechla jsi smutně.
"Pořád někde lítá. Však já to říkám potřeboval by za uši, ale já holt mám pro něho slabost. Však počkej až ho poznáš, nejradši bych ho vypleskla, ale jen co udělá ten svůj kukuč odpustila bych mu všechno." poznamenala se smichem Herm. "A ten malí hajzlík toho pořádně využívá, však už pár řad dívek by mi dalo za pravdu. Pěkný proutník, ale co s ním nadělám."
" Opravdu?" podivila se Seuriel, která se s ničím takovým ještě nesetkala. V podstatě takové chování nesnášela a hned jsi představovala jak asi vypádá.
Hm.. To bude určitě nějaký vysoký a hubený chvistko s blond vlasy a očima modrýma jak voda v potoce po dešti. Taková kombinace a má ten svůj kukuč jistý. Určitě bude pěkně namyšlený a beztak si myslí že mu žádná holka neodolá.
"Myslím si že bys měla jít spát. Ráno se vztává brzo a řekla bych že náš starý Jero se po tobě ptá támhle naproti." ukázala Her směrem k tanečnicím. "Vidíš určitě tě hledá."
"Ale jak víte ?" překvapeně se zeptala.
" To víš tady se nic neutají. Tak utíkej, ať tě nemusí hledat."
A tak utíkala za Jerem, který ji doopravdy hledal.

Jero stál už u jejich stanu a všude možně se rozhlížel.
"Hledáte mně Jero?" poklepala mu Seuri na rameno s úsměvem.
"Jojo děvče. Celou dobu jsem tě hledal. Doufám, že se ti tu líbí Seu." optal se Jero starostlivě.
" Je to tu krásné, "odpovídala šťastně "a nemusíte se bát. Právě jsem byla u ohně a sledovala tanečnice."
"Hmm...Tak tanečnice povídáš jo?" povytáhl obočí a pousmál se "A nemluvila jsi tak náhodou s někým?"
"Jak to víte?Nene.." smála se Seu" neodpovídejte mi. Zdá se mi že všechno víte a vy mi stejně odpovíte tak tajemně. A taky se s tou otázkou celkem opakuji."dopověděla ještě se smíchem.
"Mluvila jsem s Hermínou. Je velice milá a pěkně jsme si popovídaly." o tom že ji chce učit tancovat se raději nezmiňovala, aby o tom náhodou Jero někomu neřekl. Né že by mu nevěřila to ne, ale přece jenom.
"No nic"odfrkl Jero"měly bychom si dát něco k jídlu a radši jít spát. Ráno budeme muset brzo vztávat a nebylo by dobré kdybys byla unavená."
Jero šel cestičkou k velkému stanu kde byly všechny zásoby. Seuriel ho následovala o cestou se rohlížela kolem. Mezitím, co Jero mluvil s mužem, který nejspíš měl výdej stravy na starost si Seu všimla, že ta dívka s rudými vlasy, která ji měla učit tiché chůzi, má stan nedaleko. Asi tak 25 m od nich.Jak pak že se jmenovala...Sakriš nemůžu si vzpomenout.Počkat bylo to nějak Ka...Kal? Kat..Nene Ty její vlasy byly podobné...Kamélie! Tak to bylo!
Kaméliin stan byl vcelku výrazný. Většina stanů byla totiž hnědá někdy zelená, ale její stan byl celý fialový. Seu se to celkem líbilo, ale než mohla uvažovat došel k ní Jero s kusem bochníka a sušeným masem.
"Jdeme" řekl jen rychle a šel.
Došli ke stanu kde ji dal část chleba a masa. Teprve teď se podivila, že jedí sami a ne u ohně a také se na to Jera zeptala.
"Víš děvče, jíme všichni ve svých stanech se svými rodinami. Jen ve svátky se všichni sejdeme u ohně a hodujeme společně. Jinak ne."
Oba tedy snědly své porce a ulehli do stanů.Jero usl jen co si lehl.
A tak tedy Seu přemýšlela nad celým dnem a jak si ho vcelku užila.
Hmm.. Je to tu skoro jak v ráji. Možná bych tu mohla zůstat..
Do háje co to říkám! Nemůžu tu zůstat .Vzpomněla si smutně. Nesmím zapomenout proč tu vlastně jsem.Nikdy nezapomenu na to se stalo mé rodině.Nikdy!! A s takovými myšlenkami nakonec Seu usnula.
Kde to jsem...? Všude kolem samá mlha. Jakoby se ocitla mezi mraky, ale nebyly to takové normální bílé mraky spíš jakoby temně modré.
Kde to jsem??? Haló..!! Je tu někdo?!?
Loď, která nese jméno nebeské.
Je tou jedinou pro tebee...
Co že??? Kdo to tu mluví!?Odpovědí bylo však pouze: Loď, která nese jméno nebeské je tou jedinou pro tebe..
Jaká loď???Kde ji najdu ? A co s ní...
"Dítě!""vstávej slyšíš mě?
"Co ?" probrala se Seu ze spánku. "To jste vy Jero?" ptala se rozespale.
"Jo jsem to já . Kdo jiný by to tak mohl být!" odpověděl rázně.
"Vstávej, je ráno." zatřepal Seuri ještě jednou, aby si byl jistý že se probrala.
"Donesl jsem jídlo." ukázal na stolek na kterém bylo postaveno pečivo a ovoce."Něco sněz a zbytek tu nech, a až dojíš jdi za Kamélií do stanu.Určitě ho najdeš, je výrazně fialový. Jen několik stanů od nás.Ona ti už všechno řekne. Uvidíme se nejspíš až k večeru."
A než stačila Seuri cokoli říct stařík byl pryč.
Měla celkem hlad a tak snědla dvě žemle a jedno jablko si vzala sebou, že ho sní cestou.
Rychle došla ke stanu, před kterým už Kamélie stála.
Dívka měla na sobě dlouhé modré šaty, které jí kontrastovaly s vlasy.Byla vcelku hubená, avšak tvář ji hyzdila ošklivá jizva. Když si jí Kamélie všimla vesele se usmála a řekla:" Ahojky já jsem Kamélie, ale klidně mi můžeš říkat Kam. Jak chceš. A ty budeš nejspíš Seu.Jero mi říkal, že dneska přijdeš, ale nejdřív tě budu muset dát do pucu. Nemůžeš přece chodit takhle šminavá a s tokovými šaty . Pojď " táhla ji do stanu "vybereš si šaty a půjdem se k potoku vykoupat. Nemusíš se bát znám místo kde nás nikdo neuvidí.." a Kam mluvila dál jako kafe mlejnek bez zastavení, takže se Seu ani nedostala ke slovu. Spolu s Kam vybraly světle hnědé šaty, i přestože se Kamélii více líbily ty zelené.Seuri si ty šaty vybrala hlavně protože se zapínaly až po krk. Nechtěla, aby si někdo všiml jejího znamení.
Spolu se tedy vydaly k potoku. Kamélie ji vedla lesem až k malému vodopádu schovanému mezi skálami.
"Tady se můžeš umýt.Ja na tebe počkám tam." ukázala na kámen vedle skal."Kdyby někdo šel tak na tebe houknu jo?"řekla a odešla.
Seuri se svlékla ze starých špinavých hadrů a pomalu vešla do vody.Cítila nesmírnou úlevu, že bude čistá. Navíc milovala vodu. Nedovedla to vysvětlit, prostě to tak bylo. Jako by vody byla její druhou polovičkou těla.Připadalo ji, že ji voda objímá jako dobrý přítel.
Seu se umyla a oblékla si šaty.
"Už jsi ??" najednou se za ní objevila Kam.
"Fuj to sem se lekla" s oddechnutím řekla Seuri."Jak ses tu vzala? Vůbec jsem tě neslyšela."
"Přece jsi si nemyslela, že tě bude učit tiché chůzi ten kdo ji neumí."zasmála se.
"Hm.. nakonec ty šaty nevypadají tak špatně, ale stejně si myslím že ty zelené by byly lepší."dodala Kamélie a vedla Seu lesem ke rozlehlé louce.Všude bylo ticho, takže šlo slyšet každý krok. Ale najednou nebylo slyšet dvoje kroky, ale jen jedny. I Seuri to přišlo divné, takže se otočila na Kamélii a všimla si jak lehce našlapuje, jakoby se skoro vznášela nad trávou.
"Tady začneme naše první cvičení." řekla Kam a sedla si tiše na trávu.
Seu to po ni zopakovala a tiše Kam pozorovala.Bylo tu takové ticho, že ani nedutala.Jediný zvuk byl šelest korun stromů.Po ptácích ani vidu ani slechu.Žádný cvrček necvrlikal ani potok v dáli nešel slyšet.Skoro to bylo až děsivé.
Kamélie pohlédla na Seu a s mírným úsměvem na rtech řekla: "Zvláštní místo, že?" nebyla to otázka spíše jen konstantování.
"Tohohle místa jsem si všimla před několika lety. Neuvidíš tu žádné zvíře, ani potok nelze odtud slyšet. Jakoby to místo bylo obklopeno nějakou stěnou, která blokuje průchod zvukům. Jenom ty stromy dokáží překonat ty překážku. Nedokážu si to vysvětlit, ale i tak je to užasné místo. Vhodné pro uvolnění a také pro naše cvičení."dopověděla aniž by se usmála, což u ni bylo zvláštní. Ona se totiž snad vždy usmívala.Snad i ve spánku.
"Tak tedy začneme. Po tobě budu chtít pouze abys poslouchala a dělala to co ti řeknu, rozumíš?" zeptala se již s obvyklým úsměvem.
"Myslím, že ano."odpověděla tiše Seu omámená silou tohoto zvláštního místa
"Dobře.Sedni si, jak nejpohodlněji můžeš, abys vydržela celou dobu beze změny." Seuri si sedla do jejího oblíbeného tureckého sedu a poslouchala s napětím dál.
"Musíš se úplně uvolnit, ale nepočítám, že by se ti to povedlo na poprvé.Jako by jsi zapoměla na všechno kolem tebe."
Seu se snažila, ale pořád musela myslet na chladnou trávu, která ji zebe do nohou.Byla tak zaujata nad tím aby přestala tu trávu vnímat, že si ani nevšimla, že Kam stojí za ní.
Opatrně se dotkla jejích ramen a pokoušela se ji narovnat, jelikož seděla dost shrbená.
"Dobrá tedy, když nejde uvolnit mysl, začni s uvolněním těla.Uvolňuj každou část těla zvlášť." zašeptala tak tiše, že i seminko,které spadne na zem, by ji dokázalo přehlušit.
"Začni pomalu ,od prsů na nohou až k temeni hlavy.Hmm to je lepší a tak zůstaň dokud nebudeš mít pocit, že to déle nevydržíš."dořekla a také si sedla a relaxovala.Byl to zvláštní pohled. Dvě dívky sedící naproti sobě a ani jedna nemluví ani se na sebe nedívají, jakoby byla každá jinde.A čas plynul dokud Seu nepocítila maravenčení v nohácha uvolnění byla ty tam. Snažila se nehýbat, ale aby ulevila maŕavenčení v nohám pohla lehce palcem pravé nohy.
V tu chvíli se Kamélie postavila.
" Pro dnešek končíme. Vydržela jsi to celkem dost dlouho. Zítra se sejdem ve stejnou dobu jak dnes."řekla jen rychle.
Seu se divila, jaktože si všimla, že není už uvolněná, ale nakonec si řekla že tady to nebude asi nic divného.
Podle slunce by řekla, že bude kolem desáté hodiny a tak spolu šly loukou dokud nedorazily na začátek lesa. Jakmile prošly lesem byla Kam zase normální, upovídaná dívka.
" A copak budeš dělat teď? Ptala se Kamélie Seu.
" No já nevím. Jero řekl, že mi to řekneš ty." odpověděla jakoby s otázkou.
" No vidíš, já bych málem zapomněla."plácla se do čela "Mám tě zavést ke Kristovi, aby tě naučil jak zacházet s mečem." zasmála se.
" Myslím že nebude rád, že musí učit holku."
"A proč by neměl být ?"ptala se zvědavě Seu.
" No protože jsem byla poslední holka, kterou to učil."řekla Kam a ukázala na jizvu" Když jsme zápasili nechal se trochu sthrnout a já jsem zase zapomněla na obranu a tak jsem přišla k té jizvě. Od té doby se mi vyhýbá, což mi je docela líto jelikož to je fajn kluk samej žert a taky je celkem k sežrání." poťouchle se usmála, když si všimla jak Seuriel zčervenala.
"Dává si to pořád za vinu, ale mne ta jizva vůbec nevadí."
" No počkat on neví, že mně bude učit??? Nechci aby ho někdo musel převědčovat aby dělal něco co nechce." dodala docela dost zděšeně.
"Neboj ví, že bude učit Seu, ale myslím, že neví, že jsi holka. Však neboj, jak tě uvidí bude škemrat, aby tě mohl učit." a znovu se nahlas rozesmála, neboť jsi všimla že Seu znovu nabrala barvu rajčete.
Blížily se ke cvičiši, kde se učili bojovat jak mladí tak staří. Byla pravda, že žen zde bylo málo.
Obě se zastavily u plotku, který měl oddělovat cvičiště od tábořiště, aby se nestala v průběhu boje nějaká ta nehoda.
Kam se natáhla přes plot a ukázala na muže, který právě flirtoval s hloučkem dívek na druhé straně cvičiště.
"Ten kluk u těch holek je Kristo, jak vidíš obdiv mu vůbec nevadí." okomentovala Kristovo chování.
"Bude tě tedy učit bojovat a .."povídala Kam dál ale Seu ji moc neposlouchala, protože se dívala na Krista. Byl opravdu " k sežrání " jak říkala Kam, ale jeho chavání se jí moc nelíbilo. Neměla totiž ráda přeletavé kluky. Najednou někdo chytil za košily a odtáhl neprotestujícího Krista zpátky do souboje. Ten někdo byl stejně vysoký jako Kristo, možná trochu menší, ale silný starší muž.Také si všimla, že si jsou podobní.
"Co se to tam teď stalo?" přerušila vykládání Kam, která se podívala stejným směrem jako Seuri.
Chvíli trvalo, než pochopila so myslí, ale nakonec ji to docvaklo.
"Myslíš to, jak Fargo řekl Kristovi, aby dál cvičil a nekecal?"zeptala se hbitě.
"No nevypadalo to jaky by mu to "řekl". " odpověděla pochybovačně.
Na to se jen Kam zasmála a vysvětlila ji, co to vlastně bylo.
Seu se tedy dozvěděla, že Fargo je Kristův otec a to co viděla bylo naprosto normální. Fargo totiž nemá rád, když jeho syn místo cvičení flituje s děvčaty.

Vtipná Básnička

Ó, běda, ta Věda!!!

Namol

Destiluji slivovici,

máma leží v porodnici.

Párty slavím sám,

namol jsem jak trám.

Náhle cítím vlnění,

sedím na koni v brnění.

Není to žádné plus,

nezvládám totiž klus.

Jak ta švestka padám,

neboť gravitaci nezvládám.

Kolem mne proudí energie,

tak tohle mě fakt deprimuje.

Vedle mě sedí atom,

na čele má Fantom.

Ptá co je to krystalizace,

já u na to úplavice.

Patři mu prý vinice,

velká jak ta rovnice.

Snad větší než vesmír je

ze vzpomínek indikuje.

Náhle přede mnou Víla,

tak tohle je už síla.

Otravná jak kyselina,

nebo také zelenina.

Říká hlavní množina

je pro tebe rodina.

Tahle její výsada,

je její zásada.

Já jí na to odmocnina,

je pro mne blbovina.

Blbě na mě kouká,

vítr kolem fouká.

Vidím už jenom kruh

nakonec jen pruh.

Ráno vstávám v popelnici,

blbě je mi po opici.